Haydnovy hudební slavnosti - Ensemble 18+, Marie Fajtová

Kulturní akce

17. 9. 2021 | 19:00

29. Haydnovy hudební slavnosti

 

ITALSKÁ HUDEBNÍ CONSERVATORIA
ENSEMBLE 18+
Marie Fajtová – soprán

 

Koncert se koná pod záštitou Italského kulturního institutu v Praze

Program:

Alessandro Scarlatti / 1660–1725
Sonata a quattro in F
Allegro – Largo – Allegro

Leonardo Vinci / ca.1690–1730
Sinfonia
z oratoria Maria dolorata
Allegro – Largo – Minuet

Giovanni Bononcini / 1670–1747
Overtura k opeře Griselda
Presto – Adagio e piano – Alegro

Giovanni Bononcini
Per la gloria
árie z opery Astarto

Nicola Antonio Porpora / 1686–1768
Sinfonia da camera in G, Op. 2 No.1
Adagio – Allegro – Aria I – Aria II

Leonardo Leo / 1694-1744
Maestoso a Fuga: Forte e spiccato z koncertu pro čtvery housle a basso continuo

Giovanni Battista Pergolesi / 1710-1736
Vidit suum dulcem natum
árie ze Stabat mater

Niccolò Piccinni / 1728–1800
Sinfonia z komické opery La schiava
Allegro con spirito – Andante – Allegro

Niccolò Piccinni
Che tortora io sono
árie z komické opery La schiava

 

Program koncertu představuje jakousi hudební mozaiku z období „zlatého věku“ neapolských hudebních škol, z nichž si brala až do 19. století příklad celá Evropa. Italské město Neapol dodnes vnímáme jako symbol hudebního vzdělání s tradicí od dob barokních. V 16. století zde vznikly první hudební konzervatoře v Evropě. Méně rozšířená je ve všeobecném povědomí informace, že označení „konzervatoř“ má etymologický původ v italském pojmu „conservare“ (zachovat, ochránit) v tomto případě malé děti. V Neapoli byly založeny celkem čtyři sirotčince s označením Conservatorio. Zajímavostí je, že do nich byly přijímány děti až od 7 let věku, morové rány totiž měly za následek nedostatek žen, které by o menší děti mohly pečovat. Hudba byla zásadní součástí vzdělání a na místa učitelů byli angažování prestižní hudebníci. K místnímu koloritu patřila i výchova kastrátů. Z takzvané „neapolské školy“ a jejích metod se učila celá Evropa a slovo konzervatoř se stalo synonymem pro označení specializovaných hudebních ústavů. V dramaturgii zahrnující díla autorů několika generací neapolských skladatelů vyniknou všechny její charakteristické rysy – bel canto, květnaté a náročné koloratury ve zpěvních partech, melodika a virtuozita, která se zrcadlí i v partech skladeb instrumentálních.

 

Sopranistka Marie Fajtová, sólistka Opery Národního divadla v Praze, vystudovala

na Pražské konzervatoři hru na klavír (1992–1998) a poté operní zpěv u Jiřího Kotouče

(1998–2003). V současnosti se zdokonaluje rovněž u americké sopranistky Nancy

Henninger. V roce 2004 se stala finalistkou Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína

Dvořáka, kde obdržela cenu Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. V roce 2008

získala hlavní cenu v Mezinárodní pěvecké soutěži Barbary Hendricks ve Štrasburku.

V sezoně 2005/2006 byla členkou Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde ztvárnila Norinu (Donizetti:

Don Pasquale) a Fiordiligi (V. A. Mozart: Così fan tutte). Od sezony 2006/2007

je sólistkou Opery Národního divadla v Praze. Zde do svého repertoáru přidala další

velké role, jako jsou Mozartova Donna Elvíra a Donna Anna (Don Giovanni), Zuzanka

a Hraběnka (Figarova svatba), Pamina (Kouzelná flétna) a Arminda (La finta giardiniera)

nebo Violetta (Verdi: La traviata), Frasquita (Bizet: Carmen), Armida (G. F. Händel:

Rinaldo), Adina (G. Donizetti: Nápoj lásky), Antonia (Offenbach: Hoffmannovy povídky),

Penelope (B. Britten: Gloriana), Eurydika (W. Gluck: Orfeus a Eurydika), Karolina

(B. Smetana: Dvě vdovy) či Belliniho Norma. V letech 2007–2011 vystoupila ve Státní

opeře Praha (Violetta).

S inscenací Opery Národního divadla Rinaldo úspěšně hostovala ve francouzském

Caen, Rennes, v Lucemburku a v L’Opéra Royal de Versailles. Jako Mozartova Donna

Anna účinkovala na podzim 2015 v Teatro Verdi v Terstu.

Významnou součást jejího uměleckého působení tvoří barokní hudba, především

ve spolupráci se soubory Capella Regia Praha, Collegium Marianum, Collegium 1704

a Camerata Nova. V roce 2006 vytvořila titulní roli v Händelově Alcině pro festival ve

Valticích a na Mezinárodním hudebním festivalu Český Krumlov zpívala Serpinu v La

serva padrona. Vystoupila také jako Angelica (A. Vivaldi: Orlando furioso) a Agenore

(G. Bononcini: Astarto) a na MHF Pražské jaro 2004 se představila jako Primislao v barokním

pasticciu Praga nascente da Libussa e Primislao.

 

Komorní klasicistní orchestr Ensemble 18+ se specializuje na poučenou, ale neortodoxní

interpretaci hudby „nejen“ 18. století, jak vyplývá z jeho názvu. V uplynulých

sezónách soubor zrealizoval několik vlastních koncertních řad zaměřených žánrově

na hudbu přelomu pozdního baroka a klasicismu až po raně romantické autory,

ale v jeho portfoliu nechybí ani hudba mladších období. V komorních dramaturgiích

prováděných bez dirigenta v tomto směru spolupracuje s předními českými sólisty,

mezi něž patří hobojista Vilém Veverka, harfistka Kateřina Englichová, houslisté Ivan

Ženatý, Roman Patočka a Bohuslav Matoušek, klavírista Karel Košárek, klarinetista

Milan Řeřicha a další.

Ensemble 18+ vznikl v roce 2009 z okruhu mladých hudebníků se zájmem o interpretaci

hudby starších období. Hlavní myšlenkou bylo aplikovat principy poučené interpretace

staré hudby při hře na moderní nástroje. Jelikož se většina stálých členů

hře na kopie historických nástrojů a tzv. staré hudbě věnuje profesionálně, vzniká

originální styl, kterým je autentická barokní a klasicistní artikulace s využitím dobových

smyčců v kombinaci s modernějšími nástroji. Výsledným efektem je plný zvuk

klasicistního orchestru při malém obsazení, přesvědčivý i v rozsáhlejších prostorách,

kde by komorní zvuk barokních houslí byl v nevýhodě. Stálý základ orchestru tvoří

deset smyčcových nástrojů s cembalem, dle potřeby doplněných dechovými nástroji.

Orchestr pracuje v ustáleném složení v čele s koncertní mistryní Magdalenou Malou.

Obsazení odpovídá orchestru Jiřího Antonína Bendy na dvoře vévody Friedricha v německé

Gotě v roce 1772. Tato kombinace opět reflektuje název i repertoár orchestru

- převážně méně hraná hudba z období mezi lety 1750-1800, většinou české provenience

a často v novodobých premiérách. Jakkoliv se orchestr specializuje především na

hudbu starších období, zajímavé prostory či zadání pořadatelů jsou inspirující k vytváření

nadčasových dramaturgií, které propojují časy minulé s moderním světem.