Přehled výstav a vernisáží k daným výstavám, které se budou během  roku 2023 realizovat v prostorách Gallery Tuwora zámku Nebílovy.

Harmony in the Stitches -  Eva Bovoli, Jana Haklová, Monika Tilschová 
výstava od 1. 4. - 11. 6. 2023
 
Většina z vás jistě zná tuto krásnou textilní techniku. Ale pro zatím nezasvěcené – pár slov o patchworku: Jeho počátky se připisují Číně, Persii, Egyptu, ale třeba i Řecku. Ale v každém případě historické nálezy dokazují, že i v pradávnu byla k tehdy drahým textilním materiálu velká úcta a využívaly se do posledního zbytku. Do Evropy přivezli oteplené součásti oděvů ze sešívaných textilií křižáci ve 14.století. Rozkvět patchworku začal v 17. a 18. století v Anglii. Opět s myšlenkou využít každý kousek stále velmi ceněného materiálu. Přiřadila se k tomu ale i touha stvořit něco krásného, nejen čistě užitného. Začal rozvoj různých technik zpracování – pro Anglii typický např. English paper piecing, sešívání látek na papírových šablonách. V Americe osídlenci též trpěli zpočátku nedostatkem materiálu a tak v každé domácnosti byla většinou nádoba, kde se shromažďovaly všechny dosluhující textilie. Vymýšlely se nové vzory sešívání, většinou do čtvercového bloku, kombinace látek atd. Například u Amischů pokrývky z jednobarevných látek. Sešitý ozdobný „top“, výplň a spodní část přikrývek se pak ručně prošíval a vznikl „Quilt“. Při této tvorbě se zároveň vytvářely skupiny žen, které se scházely a quilty společně prošívaly, často si nevěsta šila quilty do výbavy a vzniky i další projekty. Šily se užitné předměty jako pokrývky, polštáře, oteplené oděvy. Po druhé světové válce a jakémsi úpadku této techniky pak ale došlo souběžně s vývojem šicích strojů, různých pomůcek, a hlavně výrobou speciálních patchworkových látek k obrovskému zájmu o tuto techniku. A to ve všech částech světa. Zdokonalovaly se techniky zpracování – vzniklo umělecké odvětví patchworku – art quilt. Zde se uplatnily už i zvláštní techniky úprav textilií jako např. barvení, tisk, laminace, sítotisk, používání naprosto netradičních materiálů a postupů. Výsledkem byl textilní nástěnný obraz. Typickým souběžným znakem tvorby patchworku je touha patchworkářek po sdružování, vznik zájmových klubů, vystavování, společné projekty, předávání vzorů a postupů.

Také u nás vzniká v roce 2006 Bohemia patchwork klub aby se následně, další rok se přikročilo k pořádání každoroční mezinárodní výstavy Prague patchwork meeting v Praze.  V nebílovské galerii vystavující členky skupiny HiS – Harmony in the Stitches jsou aktivní od samého počátku rozmachu patchworku u nás. Vystavovaly na mnoha českých i zahraničních výstavách samostatně i v různých uskupeních. Účastnily se mnoha společných projektů i ojedinělého dlouholetého vlastního projektu Round Robin. Zkušenosti pro svou tvorbu čerpaly při častých návštěvách zahraničních i tuzemských výstav. 
 
 Eva Bovoli -   je tvůrkyní tradičních i současných quiltů, jejichž plocha je většinou pojednána celoplošným strojovým i ručním prošíváním. Autorsky zpracovává oblíbené přírodní materiály – vlnu, len – a inspiruje se tradičními i současnými patchworkovými vzory a technikami.

Jana Haklová -  se z počátku své tvorby věnovala jak klasickým, tak i současným patchworkovým technikám. Její zájem se však záhy obrátil k art quiltu. Zkoušením všemožných moderních technik úpravy látek, povrchu quiltu i způsobů prošívání hledala možnosti nového využití patchworku. Některé práce jsou provedeny technikou Eco printu, otisky listů a použitím přírodních barev.

Monika Tilschová -  je představitelkou klasického tradičního patchworku. Dokonalá technika, perfektní, většinou ruční šití a prošívání a používání typických patchworkových látek japonských, holandských apod. To vše dokonale vyzní v jejích, většinou velkoformátových tradičních quiltech.

NADĚŽDA ŠKARDOVÁ- KUBÁSKOVÁ
13. 6. – 23. 7. 2023, vernisáž výstavy 17. 6. od 18:00 hodin.
 
Rodačka z Moravských Bránic Naděžda Škardová – Kubásková (*1945) absolvovala svá středoškolská studia v Plzni. Výtvarný talent a zájem o umění ji přivedl na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studovala malířský obor u prof. A. Pelce a A. Fišárka. Studium ukončila v r. 1975, od té doby se soustavně věnuje grafické a malířské tvorbě, v níž převládá figurální tematika. Zastoupena je rovněž krajinomalba a zátiší, i tato témata však příznačně poznamenává lidská přítomnost. V r. 1986 nastoupila Naděžda Škardová jako odborná asistentka na katedru výtvarné výchovy PF v Plzni.
Výtvarný projev Naděždy Škardové je založen na monochromatickém barevném podání s harmonicky volenými barevnými akcenty a výraznou funkcí rukopisného malířského gesta, které nanáší barvu široce, v tenkých lazurních vrstvách. Transparentní charakter takto vrstveného malířského podání je pak základem barevné výstavby obrazu, v kompozici rytmicky členěného sumárními tvary motivů. Tato malba vytváří zvláštní prostorový kontext s neurčitými vztahy plochy a hloubky, do něhož jsou vepsány figurální a věcné prvky, charakterizované dynamickou kresebnou zkratkou. Práce Naděždy Škardové se obracejí k vrstevnatým vztahům člověka a světa, zabývají se sférou mezilidské komunikace, s výraznou ženskou empatií tematizují určitý zvnitřněný intimní rozhovor jedince s jeho bezprostředním žitým světem. Naděžda Škardová žije a tvoří na statku nedaleko Štěnovic u Plzně.

RUDOLF RIEDLBAUCH
25.7. – 31.10. 2023, instalace 24.7. vernisáž výstavy 27.7. od 18:00 hodin.
 
Rudolf Riedlbauch (*1944), rodák z Dýšiny u Plzně, je významným českým malířem tvořícím a žijícím již více než 35 let v Praze 2 na Vinohradech. Od dětství se u něj projevoval výrazný hudební, ale zejména výtvarný talent. V roce 1962 nastoupil na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval na speciální figurální a krajinářské škole profesora Františka Jiroudka. Inspiračními zdroji jeho tvorby bývá příroda a hudba, kterou se zabýval nejen on, ale i jeho sourozenci, špičkoví hudební umělci. Charakteristickým rysem jeho malby je rozkládání tvarů do menších, jakoby kaleidoskopických ploch. Významným zdrojem inspirací Riedlbauchovy tvorby příroda. Toto téma nabylo na rozsahu zvláště po té, kdy si vybudoval svůj mimopražský ateliér ve staré chalupě poblíž jihočeské Blatné. A tak nejen krajinné scenérie, ale také zrcadla vodních ploch tamějších rybníků, jednotlivé solitéry stromů či květiny nacházíme na jeho rozměrných plátnech i na nástěnných malbách. Významnou část výtvarníkovy tvorby tvoří realizace v architektuře. K těm nejznámějším patří jistě velká luneta ve vstupním prostoru Poslanecké sněmovny parlamentu ČR. Experimentoval také v práci se sklem. Jeho půvabné malby ve skle, vitráže a vázy zanechávají silné dojmy tak, jako celá jeho tvorba. Příležitostně se věnoval i ilustraci knih a povídek v časopisech. Zatím poslední velká výstava Rudolfa Riedlbaucha proběhla péčí ředitele divadla J. K. Tyla v Plzni doc. Martina Otavy v nové budově plzeňské scény.