Zahrada

Historie a obnova barokního parteru

Barokní zahrada vznikla v Nebílovech v souvislosti se stavbou rozsáhlé rezidence už před rokem 1710. Za jejího autora můžeme považovat plzeňského stavitele a architekta Jakuba Augustona (jenž je podepsán rovněž pod stavbou zámeckého objektu), který se ale i zde inspiroval svým velkým vzorem, rakouským architektem Johannem Lucasem von Hildebrandtem. Zcela výjimečná je totiž půdorysná dispozice ohradních zdí zahrady, v Čechách do té doby nevídaná. Je vědomou reflexí na dynamický barok a o řadu let předbíhá pozdější realizace slavnějších Augustonových souputníků K. I. Dienzenhofera, F. M. Kaňky, J. B. Santiniho a jiných. Součástí ohrazení byly symetricky rozmístěné dva pavilony a branka, ve zdech vzniklo dvacet nik pro umístění plastik nebo tvarovaných rostlin v květináčích. Na severním okraji, při silnici, byla zahrada zakončena objektem provozního zázemí (malá oranžerie?) a obydlím pro zahradníka.

V prostoru mezi západní stranou zámku a ohradními zdmi tak vznikla ještě před dokončením barokní rezidence menší formální zahrada podle francouzských vzorů, rozčleněná do pěti polí s velkou fontánou, jako centrálním prvkem či středobodem kompozice na hlavní ose. Geografická situace polohy zámku v Nebílovech i historické souvislosti (zámek vznikl zčásti přestavbou renesančního objektu) neumožňovaly přirozené rozvinutí sadovnických úprav v bezprostřední blízkosti šlechtického sídla v ose stavby, jak bývalo tradicí. Zahrada byla tedy komponována na příčnou osu zámku, když jako přirozený cíl pohledu tzv. poin-de-vue se na horizontu nabízel kostel sv. Jakuba na nedalekých Prusinách.  Před zahájením prací musela být plocha po straně objektu za pomoci nově vybudované rozsáhlé kanalizace nejprve důkladně odvodněna do nebílovského potoku, a přivedena voda pro velkou fontánu ze studánky „na Průhonu“. Součástí náročně řešeného parteru se stříhanými zimostrázy a barevnou letničkovou výzdobou byla jistě sochařská výzdoba, akcentující prostor vertikálně. Do dnešní doby se však nedochovala. Jedinou stopou je zmínka v pramenech o výzdobě fontány, kde (patrně na soklu či sochařsky ztvárněných, nakupených kamenech) „stál muž, jenž do výše stříkal“, snad Triton.

Tato podoba zahrady se zachovala ve vyobrazení na mapě panství Šťáhlavy – Nebílovy, kterou nechal v polovině 18. stol. pořídit jeho tehdejší majitel hrabě Heřman Czernin z Chudenic. Velmi podrobné zobrazení zámku i zahrady v jinak spíše schematickém pojetí vsí a krajiny svědčí o významu a důležitosti, kterou hrabě stavbě přikládal.

Tvář zahrady se změnila spolu s velkou rekonstrukcí areálu zámku v devadesátých letech 18. stol. Tvarově bohatý parterre de broderie (doslova vyšívaný parter) byl zjednodušen na trávníkové plochy propojené (stále ještě) pravidelným rastrem mlatových cestiček. Později, když v první polovině 19. stol. zanikla rezidenční podoba objektu jako aristokratického sídla, je ze zahrady odstraněna fontána a prostor je rozdělen do několika menších pěstebních ploch. Reprezentační funkci nahradila utilitární. Celý někdejší barokní parter zabírá školka podnoží pro ovocné stromy, na ni navazuje sad jedlých kaštanů, za zámkem pak velká štěpnice a matečnice, zajišťující produkci roubů. Zahrada již v 60. létech 19. stol sloužila hospodářskému účelu a rozvíjejícímu se ovocnářství v Nebílovech.

Spolu s postupující nedostatečnou údržbou šlechtou pronajímaného areálu můžeme předpokládat i stejný osud u zahrady. Po vzniku samostatného státu v roce 1918 a praktickým prováděním Pozemkové reformy vzniká i v Nebílovech z někdejšího waldsteinského dominia tzv. zbytkový statek. V r. 1924 provedená parcelace necitlivě zasahuje celý areál, který je přidělen vzniklému Družstvu ovocnářů. Část zámecké zahrady je určena pro stavbu rodinného domu se zázemím. Prostor barokního parteru je využíván pro pěstování ovoce, v padesátých letech 20. stol. zde vzniká dokonce hokejové hřiště. Po jeho zrušení už jsou zde jen spoře udržované záhumenky, část plochy používá obec jako deponii stavební suti.

Od roku 1968 je nebílovský zámek státní; o snaze obnovit nebo alespoň vyčistit zahradu však můžeme mluvit až po r. 1996. V rámci stavební údržby a poznávání areálu byla zčásti vyčištěna barokní kanalizační stoka, archeologicky prozkoumané a zdokumentované zbytky barokní fontány, staticky zajištěna branka a proveden průzkum zbytků barevnosti ohradních zdí.

V roce 2016 zadal NPÚ ing. arch. J. Veselákovi zpracování projektové dokumentace ke kompletní obnově barokního parteru.

Projekt vychází důsledně z historických pramenů. Principiálně bude parter rehabilitován zejména ve své reprezentační funkci s přihlédnutím k současným potřebám správy památkového objektu, tj. zejména k využití pro kulturní a společenské akce v turistické sezóně. Vlastním zahradním úpravám bude předcházet náročná obnova infrastruktury, zejména historické kanalizace, přeložky novodobých kanalizací, a vybudování podzemních retenčních nádrží, jejichž účelem je odvedení, resp. zužitkovávání dešťových a spodních vod z prostoru parteru a střech zámku. Obnova sadovnické části respektuje původní kompoziční uspořádání do pěti polí s fontánou uprostřed. Mlatové cesty jsou dimenzované na zvýšený provoz při kulturních akcích. Je snaha maximálně se přiblížit tvarem zimostrázovým obrubám a lemům původních záhonů. Jejich kompozice, resp. výtvarné řešení vychází z historických vzorníků. Projekt obnovy rehabilituje i zaniklý pavilon, který stával původně v samém závěru osy zahrady a byl součástí oplocení. Pavilon, reverzibilní lehkou dřevostavbu s kulturně společenskou funkcí, umisťuje projekt více do prostoru a připisuje mu důležitou kompoziční roli. Východní strana zahrady je ukončena nízkou terasou, která vyrovnává terén a slouží jako přirozené pódium pro koncerty či divadelní představení. Celá zahrada je navržena jako bezbariérová.

Projekt pracuje s tradičními materiály. Kamenné, deskové obruby záhonů, stejně jako stěny fontány a schodiště do zahrady, respektující konvexní tvar rizalitu, jsou z místní štěnovické žuly, která zde byla používána již v době stavby zámku. Na slepých arkádách spojovacího křídla budou instalovány jednoduché, dřevěné treláže pro pnoucí růže nebo ovocné dřeviny. V zahradě budou instalované lavičky (replika barokních lavic z nádvoří) a zeleň v nádobách. V budoucnu prostor doplní a vertikálně akcentuje čtveřice barokních plastik na soklech v rozích ústředního záhonu; uprostřed symetricky položených trávníkových ploch je vyčleněné místo pro kamenné vázy, rovněž na soklu. Podél stěn zámku jsou navržené trvalkové záhony, letničková výzdoba doplní kruhové středy kolem váz ve velkých trávníkových polích na ploše. V mlatové cestě podél objektu zámku bude instalované pochozí osvětlení fasád. Otvor v brance vyplnila jednoduše pojatá mřížová vrata.

Zahradu doplní informační tabule.

Rychlý kontakt

Nevíte si rady? Nevadí, ozvěte se nám, rádi vám poradíme.